Pro silová místa jsou příznačná takzvaná uzavřená pásma v podobě hřbitovních zdí. Oválný tvar sloužil jako uzavřená zóna odčerpávající energii, podobně jako podzemní vodní žíly. Uvnitř těchto hranic působí dané energie koncentrovaněji a účinněji než mimo uzavřená pásma.

Na určených energetických liniích byly také zakládány poutnické stezky nebo cesty vedoucí ke kostelům. Člověk tak procházel několika uzavřenými pásmy, aby dosáhl silového místa.
Cestou ke kostelu se poutníci modlili a meditovali, a tak přijímali bioenergii, jež napomáhá uzdravování.

Energie narůstá stejnoměrně zezadu hodnotou 6.000 BE* dopředu směrem do kněžiště hodnotou 16.000 BE*